Magická hlubina
(22.10.08) Časopis Red Hot Dovedete si představit sami sebe desítky metrů hluboko pod mořskou hladinou jen s ploutvemi a bez dýchacího přístroje?
Na první pohled se kolem dokola rozprostírá modrá prázdnota, ale hned na ten druhý si můžete všimnout rybiček a dalších živočichů nad vámi a hlavně lana, kolem něhož zvolna sestupují dolů dva stíny. Freediver doprovázený partnerem se právě dostal do své maximální hloubky. Díky velkému tlaku je nyní freediverova hmotnost o devět kilogramů větší než nahoře. Plíce jsou stlačeny a ušní bubínky vysílají do mozku bolestivé protesty. Dole při otočce se potápěč poprvé během ponoru dotkne lana, ale nahoru už zase jde pouze za využití vlastních sil. Na rozdíl od kolegů s přístrojem se nemusí bát Kesonovy nemoci – nedýchá stlačený vzduch, a do krve se tak nedostane žádný dusík. Celý sestup totiž absolvoval na jeden nádech.
Jako lovci perel
Paradoxně právě tento způsob potápění může zkusit téměř každý. Určitě už jste někdy ve svém životě šnorchlovali. Ani mne však nikdy nenapadlo, že má tato sportovní disciplína i svou výkonnostní a závodní podobu, ač mám šnorchlování rád natolik, že občas neváhám kvůli podívané sestoupit i do větších hloubek. Když jsem se však od freediverů dozvěděl, že bych byl po tréninku schopen sestoupit klidně i do pětadvaceti až třiceti metrů, teprve pak jsem si uvědomil jaké další nesmírné obzory tento sport nabízí. Určitě jste také slyšeli o všelijakých těch indiánských lovcích perel, kteří jsou schopni bez jakýchkoliv prostředků na jeden nádech ve velké hloubce sklízet dary moře. Možná znáte i film Magická hlubina, který natočil francouzský režisér Luc Besson a který je právě o freedivingu – o svádivém opojení hlubin a neuvěřitelných výkonech potápěčů bez přístroje. Není to žádná záhada, vše je možné nacvičit díky takzvanému potápěčskému reflexu, anglicky „diving reflex“. Zní to možná trochu jako nějaká jogínská praktika, ale všichni máme zakódovánu psychofyziologickou reakci, kdy se nám na určitý podnět sníží tepová frekvence a zpomalí metabolizmus natolik, že spotřeba kyslíku klesne na minimum. Diving reflex využívají mnozí příbuzní savci, tak proč by to nemohl dokázat člověk. Sice pod vodou nevydržíte desítky minut jako velryba, ale rozhodně byste byli překvapeni, co ve vás je.
Jak na to
Freediveři říkají, že každý člověk má svůj individuální akvatický potenciál – někdo z nás je pod vodou více doma, někdo méně. Záleží hlavně na objemu plic a vašich fyzických předpokladech, hlavně vytrvalosti. Pokud však víte o nebezpečích, jaká máte dodržet zásady, je velmi jednoduché si freediving aspoň zkusit. Minimální výbava vás totiž nevyjde na více než deset tisíc korun a přinejmenším ploutve, masku a šnorchl pořídíte velmi rychle. Do chladnějších vod se pak doporučuje neoprén. Všechno toto vybavení už se také vyrábí ve speciální úpravě pro freedivery. Jako závodník pak budete potřebovat ještě zátěžový opasek, ten je však vhodný spíše jen pro menší hloubky. O rozvoj freedivingu se stará organizace AIDA, která má svou pobočku i u nás. Pokud byste si chtěli freediving vyzkoušet, rozhodně si nejdříve prostudujte všechny zásady a vez předchozího výcviku pod vedením trenéra se nepouštějte do ničeho jiného než obvyklého rekreačního šnorchlování. Zdravotní rizika příliš nehrozí, nejdůležitější je naučit se vyrovnávat s tlakem ve středouší. Může se vám však stát, že se Vám rozpadnou špatně spravené zuby. Pro freediving je obecně lepší teplá voda o teplotě kolem 27C, takže se vydejte na jih. Ve studené spalujete víc kyslíku a tuhnou vám svaly, v teplé je navíc lepší viditelnost. Na druhé straně, ve studené vodě lépe funguje potápěčský reflex. Sami si můžete vyzkoušet , že jakmile ponoříte obličej do studené vody, zpomalí se vám tep. Jako trénovaný freediver si pak budete umět reflex navodit vlastní vůlí-jednoduše se přepnete do „potápěčského módu“, ale v ostatním běžném životě nezaznamenáte žádnou změnu. Možná jedinou – všichni freediveři jsou z neznámého důvodu velmi hubení.
Závodní freediving
Krásu podvodního světa můžete pohodlně obdivovat s pomocí dýchacího přístroje, ale pravou volnost pod vodou poznáte teprve jako freediver. Ani při návratu ze sebehlubších míst nepotřebujete na rozdíl od kolegy s přístrojem dekompresi. Freediving teď zažívá ve světě velký boom, hlavně v evropských přímořských zemích jako je Itálie nebo Francie, ale ani u nás nejsme pozadu a čeští závodníci patří k absolutní světové špičce. Freediving se ve výkonnostní podobě provozuje buď jako závody, nebo individuální pokusy o rekordy. Český závodník Martin Štěpánek dokázal už mnohokrát zlomit světový rekord v několika disciplínách freedivingu a jak už to v naší zemi bývá, tento světový rekordman je mnohem známější v zahraničí – zatímco se o účast při pokusech o světový rekord perou nejvýznamnější světová média, v domovské České republice je Řechot jedním z mála nespecializovaných časopisů, který vás o megaúspěšném šestadvacetiletém potápěči informuje. Martin pobývá převážně na Floridě, ale pravidelně se vrací na nejrůznější potápěčské akce. Jeho výkony znějí až neuvěřitelně a na otázku, proč to všechno vlastně dělá, odpovídá jen: „Protože je to super.“
Daniel Vrba