Freediving

(21.09.08) Časopis Ring

Po dálkách toužil už jako malý chlapec, vyrůstal však v rodině, která jeho nadšení nesdílela. Na potápěče si proto dlouho hrál jen se šnorchlem ve vaně. „K moři jsem se poprvé podíval až v sedmnácti letech. A na první opravdovou expedici jsem si musel počkat ještě 12 roků,“ vzpomíná muž, který za snímky natočené pod vodou získal už nejedno prestižní ocenění.

S partou kamarádů se tehdy vydali do Amazonie. „Jako naprostí začátečníci jsme nadělali spoustu chyb. Hned po příjezdu nám ukradli peníze, naštěstí jsme s sebou táhli kupu zbytečných věcí, které jsme pak po cestš prodávali domorodcům. Přesto se podařilo natočit náš vůbec první dokumentární snímek.“ Miroslav Hrdý, který se živí jako grafik, už stačil procestovat všechny kontinenty. „Je to rozhodně finančně velmi náročný koníček. Například letenka pro jednoho člena potápěčské expedice do Antarktidy vyšla na tři sta tisíc korun. Část nákladů se podaří zaplatit díky filmům, které uděláme, ale v žádném případě se tímto nedá zbohatnout,“tvrdí.

Když jde o život

Jako každý světoběžník sype z rukávu historky, při kterých stydne krev v žilách. „Při potápění v Jihoafrické republice jsme si na krátký okamžik koukali z očí do očí s obrovskou samicí lidového žraloka, naštěstí jsem byl zavřený v ochranné kleci. Namále jsem měl jednou v Amazonii, když jsem spadl do dravé řeky a unášel mě proud. Velmi nepříjemné také bylo dívat se do hlavně samopalu, kterým na mě v Africe mířil jeden ze vzbouřenců. Nakonec jsem ho uplatil propisovačkou,“ směje se Miroslav Hrdý. Všem dobrodruhům radí, aby se na cesty vyzbrojili velkou zásobou různých drobných reklamních předmětů. „Domorodce si takovými dárky nakloníte. Bariéry také spolehlivě padají, když s nimi vpijete pár panáků. Kromě čestiny vlastně neovládám žádný jiný jazyk. V místním nářečí se proto vždycky naučím pár základních slov a o zbytek se postarají posunky.“

Kvůli kokosu přišel o prst

Ze svých cest si vedle zážitků přivezl i několik zranění. „Chtěl jsem pozorovat brouky ukryté v pařezu. Místo abych ťal do dřeva, trefil jsem se do své nohy. Hluboká rána se mi ke vší smůle ošklivě zanítila. Paradoxně mi pak v džungli pomohly obrovské pijavice, které zranění vyčistily. V Amazonii jsem si zase usekl kus prstu, když jsem se snažil otevřít kokosový ořech mačetou“ Malárie a další děsivé choroby tropů se mu však zatím vyhýbají. „Nepodceňuji očkování, bez něj bych nevyjel. Několikrát mě potrápil průjem, ale tomu se nedá vyhnout, zvlášť když musíte konzumovat místní stravu. S jídlem a pitím jsou asi největší potíže v Africe. V Mosambiku jsem najezdil dva tisíce kilometrů pod vlivem alkoholu, protože se tam nedalo pít nic jiného než pivo.“

V průběhu roku tráví mimo domov ženatý otec dvou dcer zhruba tři měsíce, během kterých stihne dvě až tři dobrodružné výpravy. Jeho choť mu prý drandění po světě nerozmlouvá, i když často trne strachy. „Ví, že je pro mě cestování droga a zákazy by byly marné.Občas, když se dostanu do maléru, mám chuť na všechno se vykašlat, pozitivní zážitky nakonec ovšem vždycky převažují. Ženu a děti, ale raději nechávám doma, nerad bych je vystavil nebezpečí,“ přiznává Miroslav Hrdý.

Eva Gelátková