Freediving

FREE YOUR MIND!

první škola freedivingu v Čechách

Freediving – disciplíny

(12.09.08) Freediving, neboli potápění na nádech je disciplína stará jako lidstvo samo. Naši předci od nepaměti hledali obživu v moři. Potápěli se do hloubek bez jakékoliv výbavy jako sběrači nebo lovci. Mohlo by se zdát, že dnes kromě domorodců nemá nikdo zapotřebí se potápět tímto způsobem.

Řekněme si tedy o jednotlivých disciplínách a aktuálních rekordech ve freedivingu.

Dělíme je na dvě základní kategorie: bazénové a hloubkové.

K bazénovým patří:

„Statická apnoe (STA)“, při které je cílem vydržet co nejdéle na jeden nádech. Nejobvyklejší je poloha na hladině s obličejem ve vodě. Apneista se při ní vznáší na hladině, maximálně uvolněn fyzicky i psychicky. I v teplé vodě je nutné mít neoprén, protože se většinou provádí série apneí (zadržení dechu), a při absenci pohybu a sníženém metabolismu přichází rychle prochladnutí. Ovšem v tomto případě výjimka potvrzuje pravidlo, protože světový rekordman, čech Martin Štěpánek s časem 8:06 jako jediný provádí celou přípravu na suchu a teprve měřený pokus bez neoprénu ve vodě. V ženské kategorii se rekordem pyšní kanaďanka Mandy Rae Cruickshank s časem 6:16.

„Dynamická apnoe (DYF)“ se dále dělí na kategorie s ploutvemi a bez ploutví. U těchto disciplín je cílem uplavat na jeden nádech co nejdelší vzdálenost. Bez ploutví je snažší doplavat dále v kratším bazénu, protože jednoduchý obrat a následný odraz od pevné stěny znamená určitou úsporu energie. S ploutvemi je manévr obratu namáhavější a působí spíše ztrátově. V obou disciplínách dominuje rakušan Herbert Nitsch. Herbertův rekord bez ploutví - 134m, s ploutvemi - 183m. V ženské kategorii dlouho nikdo nepřekonal výkony francouzky Nathalie Desreac s délkami 95m, resp. 150m.

Aby člověk byl schopen takovéto výkony podat, před každým ponorem je nutné projít zvláštní procedurou. Ta sestává především z uvolňovacích cviků a dechové přípravy, která má za následek snížení tepové frekvence, celkového metabolizmu a tím i spotřeby kyslíku. Člověk tak přirozeně připraví své tělo i mysl na překonání dlouhé doby bez dýchání.

Hloubkové disciplíny:

U hloubkových disciplín vstupuje do hry další faktor – hydrostatický tlak. V hloubce okolo 30 metrů jsou plíce průměrného člověka stlačeny na reziduální objem, což za normálních okolností znemožňuje dostat se hlouběji. Ovšem díky speciálním technikám uvolnění dýchacích svalů a vyrovnávání tlaku je možné tuto hranici několikanásobně překonat. Hydrostatický tlak navíc pomáhá dalšímu snižování tepové frekvence a dokonce ke stahování okysličené krve z periférií k životně důležitým orgánům. Stejně jako je tomu u vodních savců.

Zvláštní pozornost si zaslouží královská disciplína freedivingu – „Konstantní zátěž (CWT)“, při které apneista během pokusu využívá k ponoru i k výstupu pouze síly svých nohou opatřených ploutvemi. Dopomoc paží a lana též není přípustná. S výjimkou obratu v nejhlubší části ponoru, kde může závodník lano jednou rukou uchopit, uvolnit cedulku s označením hloubky, a odrazit se nazpět. Konstantní váha se tak nazývá proto, že není dovoleno si ponor ulehčit odhozením zátěžového opasku před výstupem, i když ten se pro zajímavost při hlubokých ponorech stejně nepoužívá. Tato disciplína je považována za skutečný barometr výkonnosti a zdatnosti a rekordy z ní mají nejvyšší hodnotu. Během 90. let bylo zvyšování rekordu v konstantní váze víceméně sólem Umberta Pelizzariho, až se v roce 1999 zastavil na –80m. O několik týdnů později překonal Umbertův rekord američan Brett Le Master o 1m. I když 1m není příliš, budiž mu ke cti o několik řádů chudší a tvrdší podmínky k přípravě i k náročnému zajištění oficiálního pokusu. V roce 2001 byl rekord překonán 2x. Poprvé kanaďanem Erikem Fattahem na 82m, podruhé rakušanem Herbertem Nitchem na 86m. V roce 2002 venezuelan Carlos Coste pokořil 90m. Mezi ženami dominuje američanka Tanya Streeter s 70m.

Další a poslední disciplínou, při které závodník využívá pouze vlastních sil, je „Free immersion (FIM)“. V tomto případě závodník ručkuje po laně do hloubky i nazpět. Použití ploutví přitom není dovoleno. Tato disciplína vznikla na Antilách, kde ručkování po laně do hloubky za kořistí má dlouhou tradici, a pořízení výstroje jako jsou kvalitní ploutve může být problém. Specialistou na tuto disciplínu je Monacký šampión Piere Frolla, který v této disciplíně několikrát překonal vlastní rekord, a dopracoval se ve létě 2001 až na 80m. O několik týdnů později ovšem provedl pokus Martin Štěpánek a posunul jeho rekord o celých 10m na hodnotu 90m. O rok později rekord Martina Štěpánka překonal venezuelan Carlos Coste na aktuálních 93m. Z žen opět Tanya Streeter s –70m.

Disciplína „Variabilní váha (VWT)“ probíhá tak, že k sestupu do hloubky využívá apneista zařízení zvané „sled“, což je jakýsi zatížený výtah. Na tomto sledu je výhodnější býti v pozici hlavou vzhůru, což usnadňuje vyrovnávání tlaku a působí lépe i na psychiku. Po dosažení cílové hloubky se závodník dostává na hladinu vlastními silami libovolným způsobem. To znamená, že může jak ručkovat, tak používat ploutve. Trénink této disciplíny vzhledem k dosahování značných hloubek vyžaduje zajištění týmem technických potápěčů, a stává se tak finančně a technicky velmi náročným. Specialistou v této disciplíně je starý dobrý Umberto Pelizzari, který vloni vylepšil svůj předchozí rekord až na současných 131m. Kubánka Deborah Andollo dosáhla 95m.

„No limits (NLT)“ jak napovídá název je disciplína bez omezení. V praxi se k sestupu používá opět sled, k výstupu tažný balón. I když je v této disciplíně dosahováno největších hloubek, nemají takové rekordy mezi samotnými volnými potápěči nejvyšší váhu. Trénink a pokusy o rekordy jsou ponejvíce otázkou peněz, skutečnou prověrku znamenají spíše pro podpůrné potápěče, kteří musejí podstupovat až několikadenní dekomprese. Potom, co člen týmu Umberta Pelizzariho přišel během akce o život, Umberto prohlásil, že další pokusy v této disciplíně již nebude absolvovat. Hloubky přes 150m ohromují veřejnost a nejvíce lákají sponzory. Toho využíval především kubánec Francisco Ferreras přezdívaný PIPIN, bývalý rival Umberta Pelizzariho a legenda volného potápění. Ten, i když se ke konci kariéry pro nevalnou kondici soustředil pouze na tuto disciplínu, jeho pokusy o překonání –150m Umberta Pelizzariho skončily nezdarem. Současným oficiálním držitelem rekordu je francouz Loic Leferme se 162m. Nejhlubší ženou světa v této disciplíně je opět američanka Tanya Streeter se 160m.

Nutno dodat, že každý člověk disponuje překvapivým akvatickým potenciálem, který může být buď rozvinut, nebo zůstat navždy nepoznán. Překvapivě málo stačí ke zkušenosti, že dýchat a cítit se dá jinak než jsme zvyklí.

Daniel Exner

Jen pozor, i bazénové potápění na nádech může být velice nebezpečné, pokud je prováděno bez dozoru partnera a bez potřebných znalostí.

Informace o rekreačním i závodním freedivingu či o možnostech absolvovat kurz získáte na tel: 603 509 450, nebo na našich stránkách.

Aktuálně, mezi napsáním tohoto článku a jeho otiskem se zrodila jedna skvělá freedivingová senzace po česku, kterou by bylo hřích neuvést:

Vícenásobný světový rekordman Martin Štěpánek zahájil sezónu 2003 účastí na prestižní soutěži FREEDIVER OPEN CLASSIC Cyprus 2003. V úvodní disciplíně - konstatntní váze se mu i přes velice nepříznivé povětrnostní podmínky a chladnou vodu podařilo nejen překonat svého největšího rivala ve volném potápění - rakušana Herberta Nitsche, ale především vytvořit nový světový rekord v této královské disciplíně. Martin zdolal vlastními silami hloubku 93m a překonal tak předchozí rekord o 3 metry. Ve druhé disciplíně - statické apnoi potvrdil svou pozici a zvítězil i celkově.

© 2017 Freediving.cz® | Starší verze webu |