Freediving

(02.11.10) 9.díl seriálu deníku Sport: Jak to bolí být... Potápěčem

Vydržet pod vodou sedm minut a zklidnit tepovou frekvenci na dvacet úderů za minutu. Stavy, které se za normálních okolností neslučují se životem. Freediving, neboli potápění na nádech, tyto teorie popírá. Je to neuvěřitelný svět, jenž otevírá ve sportu nové možnosti vnímání. Český průkopník tohoto sportu Daniel Exner dotáhl své umění na úroveň, kdy si hraje se žraloky.

František Prachař

Extrém, kde nesmí být žádný adrenalin. Nepřirozené prostředí, které vám odhalí vlastní přirozenost. A také svět, kde se cítíte absolutně volní. Freediving dokáže posouvat hranice vnímání. Potápění na nádech ukazuje, jaké limity má lidské tělo.

Daniel Exner patří mezi průkopníky českého freedivingu. Vydrží pod vodou sedm minut a potopí se do hloubky šedesáti metrů. „Nikdy jsem přitom nepatřil mezi úplnou špičku,“ říká muž, jehož přesto zdobí velké úspěchy. Patří k několika málo lidem na světě, kteří se bez kyslíkového přístroje a jakékoliv ochrany potápěli v Jihoafrické Republice mezi nebezpečnými tygřími žraloky.

Ve vodě je provokoval, hrál si s nimi, držel je za hřbetní ploutev a nechal se na ní vozit. Predátoři na něj nezaútočili. Vše dokázal díky tomu, že uměl dostat pod kontrolu svůj dech. Úplně se uklidnil, vymazal z hlavy strach a dostal se do stavu koncentrace, kdy ho nic netížilo. Žraloci to vycítili, vnímali jeho pomalý a klidný tlukot srdce. Přijali ho a komunikovali s ním.

Vrcholná ukázka freedivingu, kterou Exner zachytil v unikátním dokumentu jménem Interactions, ukazuje dosud málo prozkoumanou věc – mentální kondici. Ta velmi úzce souvisí s tou fyzickou, přesto je opomíjena. A to i ve vrcholovém sportu.

„Fyzická kondice je pro potápění na nádech důležitá jen na nejvyšší úrovni,“ tvrdí Exner, jenž se na žraločí dobrodružství připravoval pod vedením kouče Daniela Hejreta, patrona projektu deníku Sport. „Elita musí mít perfektní kondici. Aby člověk zvládl až stometrový ponor do hloubky na nádech a vydržel až deset minut pod vodou bez dechu, je potřeba, aby svaly spotřebovávaly co nejméně kyslíku.“

Například jeden z nejlepších světových freediverů Martin Štěpánek a Exnerův spolupracovník proto provozuje vytrvalostní sporty. Důvod? Mít co nejnižší klidovou tepovou frekvenci na suchu, kterou může v průběhu výkonu snížit na dvacet tepů za minutu. Vedle toho je ale důležité i specifické posilování a strečink zaměřený na hrudník a plíce – tím se zlepšuje pružnost bránice, aby se plíce měly při nádechu kam roztáhnout.

Tyto schopnosti freediverů přesahují dimenzi výkonnostního sportu. V potápění vládnou obrácené hodnoty, naučit se je může každý, ale metody jsou nezvyklé. Účelem je kontrola dechu, který slouží jako brána do světa extrému. Podstatou je okysličování organismu, kdy je člověk schopný dostat se vizualizací, strečinkem, dechovými cvičeními a koncentrací do stavu, kdy se mu změní vnímání času. Tím odhaluje vlastní rezervy.

„Dech má velkou moc. Pod vodou musíte být klidní a vnímat všechno naopak. Musíte myslet na to, že nesmíte na nic myslet. Je to relaxace a meditace, něco jako stav těsně před usnutím. V zásadě jde o to nevnímat tělo,“ popisuje Exner. „Současný sport ale v drtivé většině využívá dýchání, kterým se vyplaví adrenalin a dostaví se agresivita. Pod vodou to nefunguje, protože v tomto stavu čas běží rychleji. Minuta v adrenalinovém sportu je dlouhá. Ve freedivingu je minuta jako nic. Je to o práci s vědomím. Čím více chcete, tím méně to jde. Aby to šlo, nesmíte chtít.“

Zdánlivě nelogická forma přemýšlení je využívána jako cesta, jak se zlepšit. „Pomocí dechových cvičení lze zvyšovat kondici. Například jen chůze, kdy střídáte úseky se zadrženým dechem s úseky, kdy dýcháte normálně, pomáhá utužovat vnitřní prostředí. Posilujete vnitřní orgány, díky tomu pak máte větší možnosti v tréninku kondice,“ je přesvědčen Hejret.

Sám Exner například trénoval tak, že byl schopen ujít bez dechu několikasetmetrový okruh kolem přehrady. Jeho metod využíval i boxer Rudolf Kraj. Držitel stříbra z olympiády v Sydney běhal úseky se zadrženým dechem.

„Dan mi sestavil trénink, kdy jsem nejdřív běžel čtvrt hodiny a další čtvrt hodina byla zpestřená tím, že na patnáct kroků zadržím dech. Pak následovaly čtyři výdechy a celé se to opakovalo. Byl to záhul, ale hodně to pomáhalo. Svaly dostávaly víc kyslíku a díky tomu mě nebolely problémové partie rameno a loket, protože se lépe prokrvily,“ vzpomíná Kraj.

Freediving ale není jen absolutní extrém, nabízí možnost posunout vlastní limity každému. „Základy potápěčské mentální kondice může mít i absolutní nesportovec. Během víkendového kurzu zvládne většina amatérů vydržet pod vodou tři minuty,“ poukazuje Exner.

REKORDY FREEDIVINGU

Statická apnoe: 11 min 35 s
(Cílem je vydržet bez hnutí na jeden nádech pod vodou co nejdéle)

Dynamická apnoe s ploutvemi: 250 metrů
(Měří se vzdálenost, kterou potápěč uplave v bazénu na jeden nádech)

Konstantní Zátěž s ploutvemi: 122 metrů
(Potápěč sestupuje do hlubiny jen s pomocí ploutví. I na hladinu se musí dostat vlastními silami)

No Limits: 214 metrů
(Cílem je dostat se do co největší hloubky s pomocí speciálních saní, na kterých se potápěč „veze“)