Freediving

(09.11.09) Povídka Richarda Jaroňka o potápění na nádech s tygřími žraloky.

Oslňující ostří krátkých mečů zařinčelo o nijak výrazné a v boji rýhami poznamenané štíty. Šlachovití opálení muži se zbraní na prsou pohlédli někam do nebeských výšin. Ani tam přes ostré odpolední slunce nedohlédli a ten, který tam s určitostí seděl, zmizel v oslňujícím světle. I když se jim strachem svíral krk a nedovoloval jim ani polknout, přece jen arénou zaburácel mohutný sbor: Morituri te Salutant, ave Caesar!

My na smrt jdoucí tě zdravíme, Cézare, by se dala volně přeložit tato strašlivá a krev zastavující věta. Muži zaujímají pozice a jakmile ten, který rozhoduje o jejich životech, dá povel, můžou začít umírat.

Chybí model

Myšlenka nafotit tygřího žraloka spolu s freediverem uzrála jakmile jsem vyvolal filmy z první expedice za tímto druhým nejnebezpečnějším žralokem. Měl jsem spoustu fotek samotných žraloků, kameramanů či fotografů v poměru s pruhovanými tygry, či jen tak pózujících potápěčů.

Exner 1

Dokonce můj kamarád, Jihoafričan italského původu Walter, se nadšeně potápěl jen na nádech. První dny dokonce jen v trenýrkách:

"Hele, Waltře, s těma šortkami musíme něco udělat," přemýšlím nahlas, "to, jak plaveš vedle tygřího žraloka je super, ale bude to vypadat na fotkách hrozně. Přece jen nejsi padesátikilová modelka," dodávám a vím, že kočku v bikinách a s rozměry 90 - 60 - 90 do této děsivé arény určitě nedostanu. Bylo jasné, že nazítří si Walter musí vzít neopren.

Fotky, které s ním poté vyšli byly skvělé, protože tento mohutný milovník žraloků, umí pózovat nejen jako na modelingovém molu, ale hlavně se žraloků nebojí a ví jak na ně. Ale stále to byl ten stokilový hromotluk a žralok někdy vedle něj, i když měřil více jak tři metry, vypadal jako mladší bráška.

Exner 2

"Dane, nešel by jsi do toho?" ptám se mého kamaráda a našeho bývalého reprezentanta volného potápění.

"Myslím, že by to s tvou figurou bylo dokonalé," lanařím Dana do prekérní situace, kterou na něj chystám. Tato, jako nudle vypadající figurka mi bude pózovat s tygrem.

Dan Exner se dodíval na pracovní záběry a chvíli na mne hleděl, jestli to myslím opravdu vážně. Zda to není jeden z mých dalších vtípků. Při opakovaném přetáčení pásku a opětovném pouštění momentů, kdy Walter otvírá žralokovi tlamu plnou děsivých tesáků, naprázdno polkne. Chvíli ani nedutá, to když hyena moří trhá maso tuňáka Dorado na kusy a vytváří kolem sebe krvavou arénu podobající se římskému koloseu. Hodina přesvědčování a stále nic. Danovi se do této bláznivé role, na smrt jdoucího gladiátora nechtělo ani za milión korun. Přesvědčil jej až moment, kdy Walter mizí v hlubině, držící se tupé žraločí hřbetní ploutve.

"Dobře jdu do toho," pokyvuje, "ale co když..."

Těch "co když" bylo tolik a trvalo to téměř celý rok, než si byl plně jist a my jsme našli volný termín a hlavně chuť těchto nebezpečných predátorů se s námi vůbec kamarádit a připustit si nás k tělu.

Exner 3

Když naše letadlo přistálo na letišti v Durbanu, Dan byl stále přesvědčen, že jde rovnou na smrt. Byl smířen s osudem, že jakmile se ten nejvyšší, v našem případě tygří žralok, rozhodne, tak on skončí svůj doposud slibně se vyvíjející život. Dvanáct hodin před zanořením do arény, kde místo řičících diváků budou jen dychtivé oči kameramanů a fotografů, už raději ani nemluvil. Ráno mi jen suše podal informaci, že téměř nespal a budil se upocený hrůzou.

Aréna se otvírá

Jestli jsem se něčeho bál, tak to byla reakce žraloků na Dana. Na potápěče bez jakékoli zátěže těžkých láhví, těsných a nepružných neoprenů a neohrabaných žaketů. Bál jsem se za něj, protože tyto zubaté potvůrky znám nohem lépe než on. Představoval jsem si toho ladně se vlnícího "freedivera" jak proplouvá mezi pěti tygřími lovci a připomíná jim skotačícího delfína. Jeho pohyb bude mnohem rychlejší, než náš - těžkooděnců, a jak říkají tito vzduchu šetřícího potápěči "bublinkářů". Žraloky může vyprovokovat k nečekané reakci, ač to bude v představě možné konkurence či potenciální mizící kořisti.

Dlouhé hodiny jsme strávili ve výběru neoprenu. Má představa stříbrného, na tělo ušitého, v ranním světle lesknoucího obleku, byla pro fotografa lákavá, ale Walterovi vyvrácené oči v sloup, mluvili za vše. Ne, stříbrný neopren nikdy! Černý je v pohodě a žraloci tuto barvu berou za velmi obvyklou a dobře ji znají. Nemají důvod ji tak pečlivě zkoumat, jako třeba barvu žlutou. Zato pro fotoaparát strašně nezajímavá. Zvolili jsme nakonec maskovaný připomínající mořské vlnky v různých odstínech modré. Další dny jen potvrdili, že tato volba byla tou nejlepší.

Exner 4

První zanoření Dana Exnera nebylo nikterak růžové. Již jen dechová příprava na rozbouřeném oceánu a nestabilním gumovém člunu byla mimo veškeré jeho plány. Poté skok do vody a uklidnit se na hladině a zopakovat si "v klidu" další cvičení a soustředění. Kdykoliv, když otevřel oči, tak uviděl pod sebou arénu, která jej čeká s otevřenou náručí. Tím hřejivým maminčiným klínem má být třicítka žraloků. A nejhorší bylo, že oči ani zavřít nesměl, protože při instruktáži jsme si jasně řekli, že žraloky zajímá vše na hladině a přijdou se "na to" vždy podívat.

Žralok, dlouhý necelé čtyři metry mne minul a když se mu nepodařilo utrhnout kus návnady, stočil své tělo k nebesům, kde se v jeho paprscích odrážela silueta relaxujícího Dana. Dlouhé ploutve byly velkým lákadlem pro tlamu plnou zakřivených pilovitých zoubků. Na hladině bylo ihned po relaxu. Dan musel rychle zareagovat, nastrčit před atakujícího žraloka černou ploutev a naznačit kop. Žralok naštěstí ustoupil. Zatím. Máme již odzkoušeno, že všechny možné obranné způsoby, žraloky odradí, ale, žel jen jednou. Všechny ty výkřiky do regulátorů, odrážení kamerami, či rukou žraloci brzo prohlédnou a podruhé jdou do kontaktu mnohem důrazněji. Nejhorší je, že naše obranné systémy časem selžou a stávají se neúčinnými. Začíná jít do tuhého.

Tentokrát kontakt se samicí dopadl dobře a to se Dan ještě ani pořádně nezanořil. Děsivá sedmička bojovníků

Poprvé v tomto týdnu jsme měli brilantní modrou vodu. Celý filmařský tým vydýchal své láhve a já díky tomu, že jsem měnil na hladině dvakrát film, jsem měl ještě vzduchu dostatek. Najednou jsem zůstal sám, opuštěný uprostřed arény. Jen někde na hladině hlídal můj anděl strážný - Dan. Chystal se na další pokus plavat vedle tygřího žraloka.

Exner 5

Ti, ale najednou všichni zmizeli. Kdyby pod vodou nebylo vždy ticho, tak bych tvrdil, že by bylo slyšet i cinknout špendlík o pomyslnou podlahu. Napětí by se dalo krájet, protože i když jsem viděl jen třicet "blacktipů", tušil jsem, že smečka tygrů je někde poblíž. Tito jindy pasivní lovci, ale nenechali na sebe dlouho čekat. Zprava z hlubin se blížil jeden tygr, zleva druhý a za mými zády třetí. V pozadí jsem zahlédl siluetu dalšího a jen pouze automaticky jsem pohlédl pod své nohy. Kolmo k hladině na mne útočila největší samice.

"Vy jste ale pěkně lstivé, potvory!" hučím a rychle přemýšlím, kterou odrazím jako první. Zaútočili cíleně a jako dokonalá smečka. Ne po jednom, jak to dělali pokaždé, ale všechny najednou. Strčil jsem fotoaparát pod nohy a čekal tupý náraz. Samice dloubla do mého objektivu takovou silou, až mne ve vodě nadhodila. Otočil jsem se před další samicí s rozříznutou hřbetní ploutví do tvaru "V" a ihned jsem se soustředil na další. I když jsem tři žraloky zvládnul, další, o které jsem vůbec netušil, mi projel okolo hlavy.>{od]"Ježíši Dane, pojď dolů nebo mne tady sežerou," mávám na kolegu na hladině. "Nafotíme co potřebujeme a raději pryč," přemítám, protože dnes je sedmička žraločic velmi ostrá. CHYBA: Tady nelze uzavřít od protože ješte nebyl otevřen.

Na velké žraločí tělo, poměrně malé zadní tupé ploutve, postupně mizely v modře temné hlubině. Vedle mne se objevil Dan a rozhlížel se. Podívali jsem se o očí a oba dva zakroutili hlavou. Bylo to šílené. Dan ukázal rukou pod sebe a ve směru ukazováčku, deset metrů od něj, mířila k nám další zubatá mašina. Další za ní a jako bych to jen tušil, za námi další dvě.

Exner 6

"Fríčkař" jak o sobě rádi mluví v anglickém slangu tito nádechoví potápěčů, plaval naproti nejbližšímu žraloku. Tak, jak jsme se domluvili na hladině: "Nečekej až k tobě přijede, já tě nedoženu. Musíš mu nadplavat, zařadit se za něj a pak sním připlavat až ke mně. Rovnou před foťák." zněla instruktáž.

Natažené rovné tělo v modrém obleku v doprovodu mohutné šedivé samice se blížilo k mému objektivu. Držím záběr a snažím se nedýchat. Vím, že mám za sebou další žraloky, ale šancí na opakování záběrů mnoho nemáme. Dan se lehce vlní podél nenásilného pohybu paryby a já je musím stíhat těsně před tlamou žraloka, abych je dostal do požadované kompozice. Blesk několikrát vystřelí, žralok sebou před velkými výboji světel, trhá a uhýbá stranou. Dan s ním mizí do dvaceti metrů, ale tam již nestíhám. Nedoženu je a hlavně musím kontrolovat další tygry. Byl jsem blízko našeho bubnu s návnadou a ten si vzala do svého pomyslného hledí a mušky v jedné linii největší samice. Chtěl jsem ji vyfotit bez toho kusu železa v kterém byli zahnívající sardinky a těsně před jejím zakousnutím jsem jí ho sebral před tlamou. Překvapená se natočila na mne a já rychle natáhl ruku, abych ji poškádlil na jejich Lorenziniho ampulích a hlavně jí tak zastavil. Druhou rukou mačkám spoušť a sotva tak sleduji v hledáčku svou ruku na rypci žraloka. Pod ním se otvírá obrovský růžový chřtán tlamy. Mám co dělat, abych tento šílený záběr udržel a mačkám spoušť naslepo. Jen stačím sledovat v zúženém výhledu masky pravou a levou stranu, když mou ruku, kterou stále držím na tlamě žraloka, odrazí další lovec.

Exner 7

Tento predátor vplaval mezi mé tělo a čelisti své kolegyně. Bez ostychu a s rozhodným důrazem.

"Tak o té jsem vůbec ani neměl ponětí?" funím na hladině, sotva jsem se vyhoupnul vedle Dana.

"Tak to bylo o fous," dýchá zhluboka, "myslel jsem, že je po tobě."

"No, už je ta aréna dost divoká. Už je to dost o hubu," a dávám hlavu do vody, abych přes hledí masky preventivně zkontroloval hlubinu. "Cítíš se ještě na to?" ptám se. "Je dobrá voda a máme jich dost, takže si myslím, že bychom to mohli ještě zkusit."

"Určitě," přikyvuje Dan. "Jak se bude některý z nich blížit, potopím se za ním."

Všechny samice zmizeli opět až na dno, ale dobře víme, že jen na chvíli. Opět cíleně zaútočí a tentokráte s ještě větším důrazem. Jsou pevně rozhodnuty, že tento souboj bude jejich. Určitě, pokud budeme pokoušet nadálé štěstí, tak nás dostanou a tuto bitvu vyhrají. Jednou je neuhlídáme a oni si najdou skulinku v našem obranném sytému. Z této krvavé arény nemůžeme nikdy vyjít jako vítězové a naše "Morituri te Salutant", bude dokonáno. Válku vyhrají, ale tento souboj ještě ne. Ještě se nevzdáváme a já dávám opět hledáček k oku fotoaparátu a Dan mizí vpřed svému soku - žraloku tygřím. Ještě žijeme a bojujeme. Určitě jednou žraloci zvítězí, ale ne dnes. Ještě není čas umírat.