Freediving

(26.09.08) Časopis Potápění

Takové a podobné zprávy proběhly tiskem začátkem června, v době šťastné pro Martina i české barvy. Martin Štěpánek, 26 letý rodák z Trutnova, se za poslední dva roky stal skutečným fenoménem ve světě freedivingu. Zatímco jeho jméno a přezdívka „terminátor“ již byla dobře známa především ve Spojených státech, Kanadě, Japonsku nebo Brazílii, v Čechách věděla o Martinovi a jeho kvalitách jen hrstka lidí, především z potápěčské branže.

Svou raketovou kariéru, Martin jako zcela neznámý a vlastně začínající volný potápěč, odstartoval v červnu 2001 světovým rekordem s časem 8 minut a 6 sekund ve statické apnoi. Byl první kdo překonal osmiminutovou bariéru. Další úspěch přišel o pár měsíců později v podobě světového rekordu v disciplíně free immersion, tentokrát byl první kdo překonal hloubku 90m pouze silami svých paží. V sezóně 2002 pak přišlo smolné období - zrušení individuálního pokusu o světový rekord v královské disciplíně kvůli politické situaci v místě konání rekordu, následné zranění kotníku a další zrušení pokusu o rekord. O to větším překvapením potom bylo, když se Martin i v tak nepovzbudivé situaci se stále zraněnou nohou nenechal rozladit, a v nejdůležitějším podniku sezóny 2002 – Pacifickém poháru, získal jako jednotlivec nejvyšší bodování.

Začátek nové Martinovy sezóny už bylo možné zaznamenat samovolně z médií, ale komentovat ho v tuto chvíli by bylo zbytečné, protože se k němu vyjádřil sám náš šampión…….

Ahoj Martine, vrátil jsi se z Kypru s dalším světovým rekordem a vyhranými závody, můžeš prosím tě říct, co pro Tebe toto vítězství znamená?

Je to skoro jako by se mi splnil dávný sen. Rekord v konstantní zátěži (pozn. autora: nejnáročnější, ale nejčistší disciplína freedivingu - vlastními silami dolů i zpět jen pomocí ploutví, bez použití jakýchkoliv pomocných zařízení) byl od začátku mé kariéry tím hlavním cílem a motivací. To, že se mi ho povedlo získat během tak prestižní soutěže jako je Freediver Classic Open a v mimořádně nepříznivých podmínkách, tomu pro mne jen přidalo na hodnotě.

Vím že na Kypru nebyly pro závod natož pro rekord nejlepší podmínky, co bylo pro Tebe nejtěžší?

Těžko říct. Celé závody byly pro mne velmi náročné. Odjížděl jsem se smíšenými pocity, věděl jsem, že mám hodně natrénováno, ale pro nepřízeň počasí mi chybělo dostatečné vyladění v hloubkách. To vám na klidu nepřidá. Během předzávodní aklimatizace na Kypru jsem měl potíže s dutinami a nekvalitní stravou, což se vzápětí začalo projevovat na mém celkovém zdravotním a psychickém stavu. Každý závodník vám potvrdí, že na závodech je nejdůležitější zdraví a psychika, a zrovna tyhle dvě věci mě začaly opouštět. Naštěstí jsme včas provedli pár radikálních změn v přístupu k tréninku a závodům samotným a při oficiálním startu soutěže jsem byl již plně soustředěn a téměř fit. Studená voda a nucená změna konfigurace výstroje mě fyzicky velmi vyčerpávaly. Můj čas na regeneraci se den ode dne prodlužoval a tak jsem byl na konci rád, že už to mám za sebou. Ale čím těžší závod, tím sladší vítězství, ne?

Pro zasvěcené jsi byl favoritem, jak na Tebe působil tento faktor?

Obyčejně mě to dost ovlivňuje. Zřejmě je to pocit odpovědnosti, či touha nezklamat. Tentokrát to na mě nedopadlo až tak moc. Věděl jsem, že je to moje šance pro tolik vysněný rekord v královské disciplíně a tak jsem moc nevěnoval pozornost tomu, co si myslí média či co ode mne očekávají ostatní. Nesoustředil jsem se ani tak moc na to jestli tu soutěž vyhraji či ne, můj cíl byla konstantní zátěž.

Jaký druh soutěže Freediver Open Classic vlastně je a v jakých disciplínách se soutěžilo?

Jedná se o největší a zřejmě nejprestižnější soutěž jednotlivců a družstev na světě. Oproti MS, kde družstva reprezentují jednotlivé země, se zde mohou vytvářet týmy mezinárodní, např. pod hlavičkou jednotlivých sponzorů, což jednoznačně zvyšuje výkonnostní úroveň. Hlavní pozornost je zde však věnována kategorii jednotlivců. Soutěží se jako na MS v konstantní zátěži a statické apnoi. Dvou nejodlišnějších disciplínách tohoto sportu. Obě disciplíny se bodují a závodník s největším součtem bodů vyhrává. Mimo cíleného tréninku pro dvě úplně odlišné disciplíny to vyžaduje taky určitou dávku strategie, aby se člověk v celkovém hodnocení dobře umístil. Demonstrační disciplínou, která se nepočítá do celkového hodnoceni, zde byla dynamická apnea.

Jak si se soutěží poradili ostatní a kdo myslíš že jsou v tuto chvíli Tví největší rivalové?

Nepříznivé povětrnostní podmínky a studená voda ovlivnila výkony všech zúčastněných, ale i tak se potápělo velmi hluboko. Druhý nejhlubší závodník, Carlos Coste, se potopil do hloubky 85 metrů, což je v historii všech závodů třetí nejhlubší ponor. Právě Carlos Coste z Venezuely a Herbert Nitsch z Rakouska se zdají být mou největší konkurencí. Herbert se dokonce pokusil o stejnou hloubku jako já, 93m, avšak neúspěšně. Asi v 80 metrech nezvládl vyrovnat tlak a protrhl si ušní bubínek, po návratu na hladinu pak z nedostatku kyslíku upadl asi na 15 sekund do bezvědomí. Dalším potápěčem ze světové špičky před kterým bych se asi měl mít na pozoru je Guillaume Nery z Francie.

Co je myslíš jejich největší zbraní nebo slabinou?

Všichni tři mají vynikající zázemí, podmínky a podporu. To ve výsledku hraje velikou roli a zároveň je to místo, které je často mojí slabinou. V případě Carlose si myslím, že je jeho největší zbraní jeho systematický přístup a otevřenost k novým tréninkovým metodám. Má vytyčené krátkodobé a dlouhodobé cíle, tréninkový program, který pečlivě následuje a nebojí se do něj integrovat nové poznatky. Je velmi vyrovnaný jak psychicky tak výkonově, což je pro závody předností. Slabiny u něho teprve hledám. Herbertovou silnou stránkou je zkušenost a univerzálnost. Má kvalitní výkony ve všech disciplínách a zavodní atmosféra je mu spíše ku prospěchu než ku škodě, jako většině ostatních. Dokáže trénovat a závodit s neuvěřitelnou zarputilostí. Jeho slabinou pak je "tvrdohlavost". Než aby přijal porážku v jedné disciplíně a nahnal body v druhé, aby se pak stal celkovým vítězem, půjde za hranice svých možností a nakonec skončí s diskvalifikací. Občas jeho strategie připomíná tak trochu kamikadze "Nevím jestli na to mám, ale pokusím se o rekord za každou cenu, třeba to vyjde". Neryho výhodou i nevýhodou je věk. Je na špičkového závodníka poměrně mladý, zato vsak velmi talentovaný. Myslím, že jeho čas teprve přijde.

Na Kypru jsi byl jediný Čech, kdo ti tam pomáhal vytvářet zázemí?

Byl jsem v péči dvou lidí z mého zabezpečovacího týmu, trenéra Kirka Kracka a filmaře Tonyho Marcucciniho. Na telefonu mi pak byl ku pomoci můj druhý trenér Doug Peterson. Tony byl původním povoláním fyzioterapeut a masér, navíc ho baví vařit a tak jsem vlastně měl vše co jsem potřeboval, aniž by se mnou musela jet velká výprava :-)

Jak vypadala Tvá příprava na tuto soutěž?

Jelikož Freediver Classic byl zařazen na začátek sezóny, místo na podzim jak je u vrcholových soutěží zvykem. Nestihl jsem si ani pořádně odpočinout po posledních závodech na Hawaii a už jsem hnal do posilovny nabrat váhu a do bazénu pracovat na technice. Přes zimu jsem se tak připravoval v Čechách v areálu Loko Trutnov. Na začátku února jsem se přesunul na jižní Floridu, kde jsem se pod vedením Douglase Petersona pustil do intenzivní bazénové a kardio přípravy. Během teto fáze jsem pracoval na zvýšení areobní a anaerobní kapacity společně se zlepšováním tolerance na nízkou hladinu kyslíku a zvýšenou hladinu oxidu uhličitého. Pak přišla na řadu technika a práce na hloubkách. Během dubna a začátkem května nás dost trápilo počasí a tak nebyl můj hloubkový trénink přímo ideální, což mi trochu ubralo na sebevědomí. Doug a Kirk věděli, že jsem připravený abych stávající rekord pokořil, avšak teď šlo o to abych tomu věřil i já.

Celá příprava a absolvování závodu musí být časově i finančně dosti náročná záležitost, máš dnes jakožto nejlepší potápěč planety odpovídající podporu doma, nebo v zahraničí kde převážně působíš?

U nás doma je to trochu potíž. Zdá se, že český trh ještě pořádně neví jak využít reklamy ze sportu, všeobecně. A tak je zde i problém s podporou jednotlivých sportovních odvětví. Já ještě mohu mluvit o štěstí, díky firmám jako Aquasport Smetana, která mi zajišťuje vše nezbytné související s reprezentací naší země či Loko Trutnov, kde mi vytvářejí špičkové tréninkové zázemí. Mohu trávit více času doma a tak i spojovat své dosažené výsledky s Českou Republikou. V zahraničí je to pak samozřejmě úplně něco jiného. Tento sport je tam poměrně známější, místní trh má větší tradici v reklamě a firmy mají více zkušeností ve spojování svých marketingových filozofií s filozofií jednotlivých sportů či známých tváři.

Jednu chvíli to podle startovní listiny vypadalo že soutěžíš za USA, měl bys o to zájem?

To byl omyl pořadatele. Bohužel se mi to stává poměrně často. Většinu času trávím v USA, protože tam mám větší podporu a lepší tréninkové podmínky a tak mě často mají za Američana. Je to smutné, protože kdo mě zná, tak ví že jsem Čech jako poleno.

Zdá se, že i pres veškeré těžkosti jsi ve skvělé formě, co plánuješ dál?

Mým velkým snem a dlouhodobým plánem je stát se prvním člověkem, který se v konstantní zátěži ponoří do 100m. I když je to od současného rekordu ještě ukrutně dlouhých sedm metrů, zdá se, že jsem tomu blíže než kdykoliv před tím. Formu mam výtečnou a dokonce už na září tohoto roku chystám pokus o dosažení tohoto snu. Takovýto pokus o rekord je finančně a logisticky mimořádně náročná akce a tak je teď vše ve finálním jednání.

Jestli ze strany organizátora dopadne vše jak má, držte mi v záři palce.

To určitě budeme. Hodně štěstí, ať se akce zdaří. A díky za rozhovor

Rozhovor připravil Daniel Exner.